S cizí ženou v cizím pokoji aneb dovolte mi podívat se na to ženskýma očima

Snad se na mě žijící protagonisté slavné písně nebudou zlobit, že jsem použila text jejich písně do nadpisu svého blogového článku. Tahle píseň je možná starší než sametová revoluce a vztahové problémy mužů a žen, které se v ní objevují jsou ještě starší... 

Kdy to vlastně všechno začalo jít s námi takhle s kopce?

Nejdříve to vypadá nádherně a potom se to nějak zvrtne. Nejdříve se zamilujeme a lítáme v oblacích. 

Ježíš, to je nádhera. Ten je božskej, ta je úžasná. 

A bude to tak na věčný časy a nikdy jinak...a my tomu opravdu věříme.

My jsme tomu opravdu věřili. Naše generace 50tých a 60tých let. No a víte, jak to dopadlo se Sovětským svazem?

A jak to dopadá s našimi vztahy, s naší láskou na věčný časy?

Nesporný fakt je, že to zkrátka Bůh tak zařídil, že jsme přitahováni opačným pohlavím a toužíme dříve či později po dětech. Ženy chtějí hnízdit a mít děti. 

Muži chtějí dobývat ženy a svět. Každopádně vím, že když jsou muži zamilovaní, přikyvují ženě a udělají pro ni cokoli...jsou jako v transu a spolupracují se ženou jako o život.

Bože, chlapi, to je radost s vámi být, když jste zamilovaní.

Bože chlapi, to je radost poslouchat texty písní, které jsou z velké části o nás ženách a o vztazích s námi ... 

O tom, že bez nás nemůžete žít, že všechno na světě uděláte pro nás a že se na vás můžeme vždycky spolehnout.

To je super, to jsme rády. 

A hezky se to poslouchá. Jako, že jste tady jenom pro nás a vlastně to vypadá nebo nám to namlouváte, že bez nás pro vás ani nemá život cenu. 

Život bez ženy byl by bez ceny. :-)

Sakra chlapi, když to tak máte, proč vás ten zápal pro nás ženy, tak brzy opouští? 

Proč tak záhy po vstupu do vztahu s námi umdléváte a nevydrží vám ten váš zápal pro nás ženy - Bohyně ? O kterém jste nám tolik pěli?

Dříve nebo později opadne mlžný opar zamilovanosti a vy čelíte kruté realitě všedního dne. Respektive obě pohlaví čelí realitě všedního dne. A není krutá. Tak to prostě je. To je realita. Přijdou děti, problémy, nemoci, starosti, dardy. Tisíce povinností stojí před námi stejně jako haldy špinavého prádla a my tomu musíme čelit.

Ale zatímco technika v průběhu doby pokročila, takže haldu špinavého prádla dnes roztřídíme podle barvy a materiálu, strčíme do automatické pračky, zapneme knoflík a jdeme si alespoň na chvíli, do vyprání jedné várky, po svých, tak s problémy, které na nás čekají v partnerství a ve vztahu, to tak jednoduše nejde.

Žádné roztřídit, zapnout a pryč od toho, tady nefunguje. To je jedna várka za druhou, jedna darda za druhou. A my stojíme proti sobě, muž a žena a začínáme bojovat o svá " práva". Začínáme vyžadovat po druhém to, co jsme si představovali, že bude.

Měli jsme nějaká očekávání a tak nějak jasně/ nejasně jsme očekávali, že ten druhý nám ta naše očekávání začne plnit. Vždyť nám to přece slíbil !!! Vždyť nám to přece slíbila !!!

Nebo nám to neslíbil, neslíbila, ale my to stejně očekávaly, očekávali. 

My přece vstupujeme do vztahu, protože nechceme být sami a očekáváme od druhého partnera, že udělá všechno proto, abychom byli šťastní !!!

A postupně, jak opadá zamilovanost a nastupuje všední realita, tak my postupně a nenápadně začínáme vyžadovat po druhém to, na co jsme byli zvyklí v našich původních rodinách.

Postupně a pomalu, abychom ho nevyplašili, toho našeho partnera, tu naši partnerku, ale jdeme do toho. Do vyžadování našich zvyklostí a očekávání. Ať už vědomě nebo nevědomě začneme do našich nových vztahů vedle očekávání, která mají naši partneři splňovat, implantovat i zvyky ze svých původních rodin.

Ať už si to uvědomujeme nebo ne, začneme se chovat jako naši rodiče, případně o 180 % opačně než naši rodiče. Protože my nejsme jako oni a my budeme lepší, že? Anebo u nás to tak bylo, takže to bude tak i nadále, jasný? Já jsem na to zvyklý a nic na tom nebudu měnit. :-(

V některých případech se ani neodvážíme svou původní rodinu opustit a nutíme svého partnera, aby přijal náš model, naši rodinu, naše místo, kde žijeme, naši matku, našeho otce, náš byt, náš dům, naše všechno. 

 A to je teprve maglajz v očekáváních, a když do toho zahrneme ty věčné časy, tak je to maglajz na ntou a na věčný časy. Ach jo :-(

A jak jde čas, my postupně přitvrzujeme, protože nikdo na světě se nedokážeme dlouhodobě přetvařovat.... A slíbili jsme si to spolu na věčný časy, že jo?

Takže když to nepůjde po dobrým , tak to půjde po zlým. Protože, už nejsme zamilovaní, protože mlžný opar zamilovanosti je dávno pryč, všude kupy starostí a problémů, děti řvou a chtějí taky to své a my se vracíme ke své přirozenosti. K tomu, na co jsme byli zvyklí.

Nikdo na světě se nedokáže doma přetvařovat. Přetvařovat se můžeme venku a taky to tak často děláme, ale doma je to jiné. Doma padají zábrany a my se odkrýváme jeden druhému v tom nejhorším světle. V tom pravdivém světle...ano, takoví jsme opravdu.

Tohle jsme opravdu my. Tohle je naše přirozenost. Prdíme, smrdíme, potíme se, hádáme se, trucujeme, usmiřujeme se a zase znovu. A znovu.

Je třeba hodně lásky a pochopení jeden pro druhého, abychom to vydrželi. Aby vydržel náš vztah. A hodně práce na sobě samých. Hodně sebepoznání a sebereflexe. Aby vydržel náš vztah.

Po 20 letech mají někteří muži pocit, že chodí v postroji ...a s odporem se dívají na své stárnoucí partnerky. 

A co myslíte, milí muži? Jak je po 20 letech nám ženám ve vztahu s vámi? Myslíte si, že my nejsme v postroji?

Nebo přesněji. Po 20 letech ve vztahu by si žena zasloužila úctu a lásku svého muže mnohem více než na začátku vztahu. Protože to s ním všechno vydržela a neopustila ho. I když ho poznala do morku jeho kostí, tak přesto s ním zůstala.

A starala se o něj i o jejich děti, jak nejlépe uměla. A určitě ještě stará. Vydržela a neutekla. Jinak by na ní nemohl teď tak zhnuseně hledět. A poté odejít do baru...

Kam se poděla jeho láska, úcta a obdiv k jeho ženě? A byla tam vůbec někdy ta Láska ? Jak to, že místo lásky, úcty a obdivu sklízí jeho žena jen posměch a urážky? Za to všechno, co pro něj udělala a dělá a jak se o něj stará?

Já vím, že se to některým mužům špatně poslouchá.  Těm mužům, kterých se to týká, se to špatně poslouchá. 

Těm mužům, kteří se snaží své partnerky ovládat přes peníze. A kteří svým partnerkám nenaslouchají. Kteří bagatelizují jejich potřeby. A kteří s urputností malého chlapce trvají JEN na svých potřebách, které nadřazují potřebám SVÉ ženy.

Jen pomalu, pomalinku se systém rozpadá a staré časy se mění...sláva a hurrááá za to. Na věčné časy a nikdy jinak se nám mění i tady, ve vztazích mezi mužem a ženou. :-)

Muž v postroji se s odporem dívá na svou stárnoucí partnerku, jak jí zbytek salámu, fuj !!!

A pak padá pryč. Sbohem cizí matko v cizím pokoji.

Sbohem, nechutná a odporná servismanko, která máš třeba i strie po porodu, celulitidu na stehnech, vrásky na obličeji, špeky na břiše, vytahaný prsa a tak všelijak podobně. A ještě jsi stará a okoukaná. A ještě furt brbláš a furt se ti něco nelíbí. A třeba chceš i pracovat sama na sobě a své seberealizaci. I když ti dávám peníze...

FUUUUJ!!!!!!!!! Já padám...já padáááááám !!!!!!!!!!!!! ...a muž hrdě odchází pryč...tedy přesněji odpotácí se od té odporné stařeny, která ho zapojila do postroje a furt od něj něco chtěla...

Muži schází něha a péče. ...a možná i hřích... on vlastně neví přesně co, ale vypadá to, že tady končí jeden flám a tak odchází flámovat jinam ...a s poloprázdnou flaškou míří ten neopečovávaný chudák pryč do ulic.

Nejen správně žít = flámovat a být stále veselý, ale hlavně najít tu pravou, která o něj bude správně pečovat. 

 Tu pravou ořechovou...no jasně, že mladou a neokoukanou bez špeků a strií, vždy usměvavou a dobře naladěnou, která bude dělat jen to, co chce on. Protože to správná žena dělá, viďte chlapi? :-)

Muž, který není ve své kůži tedy odchází asi do baru, tam ji určitě takhle nad ránem najde, tu pravou ořechovou, protože těch pravých ořechových a usměvavých utěšitelek, které ho vyslechnou a odkývnou mu všechno na světě, co potřebuje ze sebe dostat a co chce slyšet, jsou takhle nad ránem plné bary. A nejen bary...

Někdy je muž tak znechucen tou odpornou a nechutnou cizí matkou v cizím pokoji, kde mu schází něha i péče, vlastně obojí a ještě možná i hřích, že ho to tak totálně vyčerpá a dezorientuje, že je dokonce ochoten zapomenout i na mládí a krásu a vezme zavděk jakoukoli matkou nad ránem, která mu nejen dá, aby byl konečně ten hřích, ale ještě ho vyslechne a utěší. 

A taky možná ten neopečovávaný chudák v tom baru zjistí, že ta jeho cizí matka, kterou zanechal v cizím pokoji, tedy pardon vlastně vlastní matka ve vlastním pokoji, abych to nespletla, jak to vlastně je?

Zkrátka v baru ten chudák, kterýmu uvadl fíkus i stará, která se o něj blbě stará, nakonec zjistí, že ta cizí stará matka je ke všem těm útrapám a hrůzám, který s ní prožil a prožívá, navíc ještě úplně blbá a slepá, protože tahle matka, kterou potkal nad ránem v baru, vidí na první dobrou, jak je báječnej, úžasnej, skvělej a dokonalej. :-)

A to už v sobě mají oba nejmíň 10 panáků :-). Hurrráááá, není každá jako ta moje cizí stará matka. Tohle je bystrá matka a dá mi, co požaduju. Co potřebuju JÁ.

Pchá, trhni si nohou ty nechápavá stará, která už nejsi mladá. Já si našel jinou starou. Mladou, krásnou a chápavou. Nebo starou, krásnou a chápavou. Já to nějak splet´. 

Každopádně tahle se o mě bude krásně starat. Jako matka. Ne jako ty. A bude všechno jako za mlada. To je k nevíře, ale je to tak. Hurrráááá, zázraky se dějí dnes a denně.

Tak to nakonec všechno dobře dopadne a ten neopečovávaný chudák najde. Protože, kdo hledá, vždycky najde. Vždycky najde to, co potřebuje. Záleží na tom, kde hledal a co hledal.

I když ho to možná nakonec překvapí. Možná čekal něco jiného a dostal něco jiného. 

Ach ta naše nereálná očekávání :-). Bože, ach ty naše iluze .-) .

Ale nebojte se, protože Vesmír je spravedlivý a my vždycky dostaneme to, co zrovna potřebujeme. Přijde ta správná situace, kterou potřebujeme. A dostaneme toho pravého partnera, jakého zrovna potřebujeme. Abychom se něco naučili. Abychom něco pochopili.

A my to nakonec všechno zvládneme. Když na sobě budeme makat. Protože jsme báječní, úžasní a dokonalí. I když jsme to zpackali. I když něco nevyšlo. Když si to odpustíme a když uvěříme, že máme moc s tím něco dělat. Když uvěříme, že můžeme měnit své životy k lepšímu, aniž bychom druhým ubližovali a znevažovali je. Když na sobě budeme makat.

Když se pořád budeme učit. Když se naučíme věřit sami sobě. A když se naučíme mít rádi sami sebe. A neočekávat od druhých, že to za nás odmakají sami. Pak přijde i ten správný partner, se kterým nám bude dobře. 

Ať se děje cokoli Na věčný časy a nikdy jinak.