O vztazích a zahradách

Vstupujeme do vztahu a těšíme se, že nás ten vztah oblaží a potěší. Jako když vstupujeme do zahrady. Jsme vzrušení a plni pozitivního očekávání, že nám zahrada poskytne to, co potřebujeme.

Krásu květin a ostatních rostlin pro potěchu oka i duše, stín stromů pro odpočinek našeho unaveného těla, vláhu jezírka pro osvěžení, naše i dalších tvorů v zahradě... 

Chceme vztah, aby nám něco přinesl...

 A ten vztah nám vždycky něco přinese. Něco krásného i špatného. Někdy i šíleného. Ale vždycky nám přinese zkušenost a posune nás dál na naší cestě...a i když pak zase kráčíme sami po cestě života bez partnera či partnerky, vždycky už v nás zůstává prožitek a zkušenost minulého vztahu.

Vstupujme tedy do každého vztahu jako do pomyslné zahrady. A pečujme o vztah jako o zahradu.

Každá zahrada vypovídá svým vzhledem o tom, jak se jí její zahradník věnuje, jak k ní ti lidé, kteří ji vlastní, přistupují...zda s úctou a láskou nebo s nevšímavostí a samozřejmostí...na každé zahradě je to znát.

Každý kolemjdoucí pozná podle zahrady, jaký je její zahradník. Zda všímavý či nevšímavý.

Každá zahrada potřebuje zahradníka a každý zahradník potřebuje svou zahradu. Potřebují se navzájem. Jeden bez druhého ztrácí smysl.

A také každý vztah je vždycky o dvou, nejen o jednom z nás. A nemůžeme ho vytvořit sami, i kdybychom dělali to the best. Sami za sebe. Nejde to. Musíme se snažit oba. A taky nejde, aby jednomu bylo ve vztahu dobře a druhému ne.

Vztah není ani o tom, že by to byla nějaká statická záležitost. Tady mne máš na věčné časy a nikdy jinak. Vztah se stále vyvíjí a roste a uvadá a to podle míry naší pozornosti. Stejně jako zahrada.

Když vztahu a tomu druhému dáváte oba pozornost a pečujete o něj, jak nejlépe umíte, vztah roste, vzkvétá do krásy a vám oběma je dobře, i když se na obloze objeví mraky a občas sprchne a zabouří. Ba právě naopak. Taková bouřka bývá i v přírodě pro všechny osvěžující a pročišťující. Vzduch se nabije novou energií a krásně se dýchá nám všem. Všem živočichům i rostlinám.

Někdy je zahrada zanedbaná a květina uvadá, protože na ni nemáte čas. Ale když jí opět věnujete pozornost, dá se to napravit. Když si jí začnete zase všímat, když k ní přijdete, pohladíte jí očima i rukou a řeknete jí: "Ty jsi ale krásná, i když jsi uvadlá, ...neboj, dáme to zase do pořádku, " květina znovu ožije.

Vezmete konev, květinu zalijete a ona se zase vzpamatuje a znovu se rozvine do celé své krásy. A znovu vám dává potěchu a radost. Vám a vaší duši. Ráda a dlouho. Je to její poslání tady na Zemi. Dělat radost. Ale bez vás to nejde. To ví přece každý zahradník. Každý, kdo se někdy snažil něco pěstovat. Kdo dával něčemu živému čas, energii a lásku...

Budeš se starat o svou květinu a ona ti bude dělat radost a potěšení. Obrátíš se ke své květině zády a ona to chvíli vydrží. Ale pokud budeš otočený zády příliš dlouho, třeba proto, abys obdivoval ty jiné a krásné květiny v jiných a cizích zahradách, může se ti jednou stát, že až se otočíš zpět na tu svou zahradu a k té své květině, tak ta tvá květina nebude jen zvadlá, ale bude uschlá a její krása bude nenávratně pryč.

I květiny mají svou duši a touží po naší pozornosti. Touží po tom, abychom je ocenili a abychom jim řekli, že jsou krásné. A pokud jim tu pozornost a péči nedáme, strádají, vadnou a nakonec hynou. Nepřežijí bez naší pozornosti. Ani vztah nepřežije bez naší pozornosti.

Ta analogie vztahu s květinou a zahradou je přesná. Pečujme tedy o své vztahy jako o zahrady. Ať už jsou jakkoli staré. A nezdávejme to. Protože stará a vzrostlá zahrada má své specifické kouzlo a svá tajemná a nádherná zákoutí, která potřebovala spoustu času, aby se vytvořila.

Jen stará zahrada má svou magii, kterou nevytvoříte za den nebo za měsíc. Ani za rok. Je třeba roky a roky trpělivosti, lásky, péče a pokory... a znovu a znovu...

V té staré zahradě s tajemným zákoutím pak můžete v tichu a klidu spočinout, ve stínu starých stromů, abyste si odpočinuli a abyste oblažili svou duši, která už leccos zažila, která už ví své...

Tohle všechno jsem pochopila ve vztahu se svým mužem, který byl zrovna takovým pěstitelem- zahradníkem, který koukal do cizích zahrad a pořád se mu zdály všechny zahrady a květiny hezčí a zajímavější než ta jeho zahrada, ta jeho květina, ten jeho vztah.

A přitom on se o svou zahradu - vztah a svou květinu vůbec nestaral. Neměl na to čas. Dělal business a občas proběhl v rychlosti po své zahradě a rozhazoval po ní peníze. Péči nestíhal, to víte, musel vydělávat jinde, být na zajímavějších a důležitějších místech než na své zahradě...měl tisíce jiných zájmů, jen nikdy tím zájmem nebyla jeho zahrada...

Květiny a zahradu neošálíte ...jen poctivý úmysl, vaše přítomnost a vaše poctivá práce je zárukou vaší krásné zahrady.

Za peníze a bez péče si můžete pořídit umělou květinu. Ale nikdy ne tu pravou krásu, která do hloubky oblaží vaši duši. Pravá krása a živá květina na vaše peníze nedbá. Ta potřebuje vás. Vaše srdce. Vaši přítomnost. Váš čas. Vaši péči. Vaši lásku. Dnes a denně.

A stejné je to se vztahem. Chcete-li mít dobrý vztah, tak na tom makejte. Makejte sami na sobě a na tom, abyste byli dobrým partnerem tomu druhému. Poctivě a dnes a denně. Jako dobrý zahradník

Neberme své partnery jako samozřejmost. Važme si jejich přítomnosti v našich životech a věnujme jim zaslouženou pozornost. Chceme mít přece krásnou zahradu. Chceme, aby náš vztah vzkvétal. Protože dobré vztahy jsou jako krásné zahrady a dávají užitek nejen těm dvěma ve vztahu, ale i našim dětem a všem okolo. A to určitě stojí za naši námahu.

Přeji vám krásnou zahradu pro potěchu oka i duše. Přeji vám krásné vztahy pro potěchu nás všech :-)