Za trochu lásky šel bych světa kraj...Nikam nechoďte a začněte sami u sebe
Pamatujete si ze školy tu báseň Jaroslava Vrchlického?
Za trochu lásky šel bych světa kraj, šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý...
A kolik z nás tomu pořád věří, že když půjdou někam, že když udělají tohle nebo támhleto, že když zapomenou sami na sebe, na to kdo jsou a jak jim je v jejich vlastním nitru, tak že získají lásku...tam někde venku ? Od někoho jiného.
Zapomeňte na to.
Zapomeňte na to, že láska leží někde mimo vás.
Zapomeňte na to, že lásku vám dá někdo jiný.
Láska jste přece vy sami :-)
Zapomeňte na to špatné o vás, co vám říkali v dětství doma.
Zapomeňte na to špatné o vás, co vám říkali v dětství ve škole.
Jsi k ničemu, nikdy z tebe nic nebude, jsi ošklivý, ošklivá,
musíš mít dobré známky, musíš vystudovat, aby z tebe něco bylo,
musíš, nesmíš...atd. atd.
Zapomeňte na to všechno špatné, co jste o sobě slyšeli v běhu vašich životů.
Zapomeňte těch tisíce smrtících výroků. Smrtících pro naši sebe-lásku, naši sebe-víru, naše sebe-vědomí, naši sebe-hodnotu.
Zapomeňte na to špatné a srážející a učte se tomu novému a povznášejícímu.
Učte se lásce a víře. Učte se věřit tomu, že máte vlastní hodnotu jen tak.
Sami o sobě. Protože jste tady. Na tomto světě.
Učte se věřit tomu, že jste ta nejbáječnější a nejúžasnější bytost na celém světě - máte svůj vlastní život. Máte naprosto jedinečné schopnosti, vlastnosti a energetické vyzařování, kterými přispíváte do tohoto světa.
Nechcete tomu věřit? Zdá se vám to moc silný výrok?
Nebo nabubřelý? Možná vás ten výrok překvapuje nebo dokonce pobuřuje.
Ale proč? Pokud vás to zvedá ze židle, ošíváte se a nesouhlasíte s tímto výrokem, o to více se vás to týká. Kdo jiný by měl být důležitější ve vašem vlastním životě než vy sami?
Ať už prožíváte cokoli a žijete teď s kýmkoli, uvědomte si, že jsme tady především každý sám za sebe.
Každý jsme jedinečná bytost se svými jedinečnými vlohami a svým nadáním.
Každý máme svá vlastní a jedinečná přání ve svém vlastním nitru.
Každý jsme přišli na tento svět sám za sebe a každý sám za sebe ho zase opustíme.
Až přijde náš čas.
V těch nejdůležitějších okamžicích svého vlastního života zůstáváme vždycky nakonec sami.
Ty nejpodstatnější i ty nejstrašnější věci, které ukrýváme ve svém nitru většinou také nikomu nesvěříme a zůstáváme s nimi sami.
Můžeme teď žít s kýmkoli, ale jednou tomu tak být nemusí. Jednou mohou všichni odejít, mohou nás opustit z nejrůznějších důvodů a my zůstaneme sami se sebou.
Učte se věřit tomu, že jste ta nejbáječnější a nejúžasnější bytost ve svém vlastním životě.
Učte se milovat sami sebe :-) Pak se totiž nebudete bát, být sami se sebou.
Kdo by se bál být s tou nejúžasnější a nejbáječnější bytostí pod sluncem?
Kdo by se bál být sám se sebou?
Naopak, budete si to užívat.
Budete mít radost, když jste sami.
A budete mít taky radost, když s vámi někdo bude.
Ale nebudete už na tom záviset, aby vedle vás někdo byl.
Bude v tom sladká svoboda vlastního rozhodnutí.
To všechno dokáže sebe-láska, sebe-hodnota a sebe-víra.
Učte se naslouchat sobě a svým pocitům.
Učte se věřit sami sobě. Učte se věřit svým schopnostem.
Učte se krůček po krůčku testovat a zkoušet své schopnosti a dovednosti.
Učte se naplňovat svoje vlastní potřeby.
Učte se vymezovat své hranice a říkat NE, když to tak cítíte.
Učte se to, co jste se nenaučili jako děti doma. A už vůbec ne ve škole.
A nestyďte se za své emoce a své pocity. Máte na ně právo. Jsou to vaše emoce a vaše pocity.
Učte se milovat sami sebe a odpouštět sami sobě
Když dokážete odpustit sami sobě vše, čím se sami drásáte, dokážete to i u druhých lidí.
Když odpustíte sami sobě, odpustíte i svým rodičům, svým učitelům a všem kolem, kterým zazlíváte svůj těžký život. Všem, kterým vyčítáte, že vás nenaučili mít se rádi. Že vám tuto zásadní dovednost pro dobrý a spokojený život nepředali.
Oni nemohli. Oni touto dovedností sami nedisponovali a tak vám ji nemohli předat.
Byla jiná doba a jiné podmínky pro život. A taky byly školní osnovy, ve kterých se toto neučilo a neučí.Vinit jakkoli druhé vám nepomůže k ničemu pozitivnímu ve vašem stávajícím životě.
kteří za to mohou, že je vám špatně nebo že jste to nikam nedotáhli, případně obojí dohromady, ale nepomůže vám to.
Když budete věřit, že jste oběť okolností, ostatních lidí, osudu a nic z toho nemůžete změnit, nic pozitivního vám to nepřinese.
Vy sami už tvoříte svůj život.
Svými myšlenkami, svými výroky a svými činy.
To je přece skvělá zpráva pro vás.
Co bylo, bylo a nejde odestát.
Jediné, co můžete udělat teď je, "jen" odpustit a jít dál.
Učit se dál.
V té opravdové a pravé škole. Ve škole opravdového života.
Ne na světa kraj. Vykročte sami k sobě. Ke svému srdci, do svého nitra.
Do opravdové dospělosti a do své vlastní zodpovědnosti. Ke své vlastní zralosti.
V tom jste zase jen vy sami.
Nikdo za vás tuto práci sám na sobě udělat nemůže.
Nikdo do vaší duše nevidí.
Za žádný prachy na světě.
Za žádný mega v žádným mega obchodě.
Když si připustíte možnost, že to je práce pro vás a budete chtít ve svém životě pozitivní změnu sebe sama, najednou k vám začne proudit jiná energie.
Budou vám do života přicházet noví lidé, nové knihy, nové příležitosti a jakoby "náhody".
Protože pochopili, že tohle za ně nikdo neudělá. Nemůže. Nejde to.
Nebudete mu to ani věřit, že vás má rád. Pořád budete uvnitř nejistí, budete žárlit, budete vyžadovat další a další důkazy lásky. Budete se o svou lásku strachovat. Budete se snažit si ji koupit a nějak si ji udržet.
Budete se snažit o nemožné. Aby někdo za vás udělal něco, co udělat nemůže. Co je jen a jen ve vašich možnostech.
Naučit se milovat sama sebe je úkol pro vás osobně.
Najednou uslyšíte hlasy lidí, kteří jsou na stejné cestě jako vy, na cestě změny sebe-sama a řeknou vám to, co potřebujete v danou chvíli slyšet, abyste se pohnuli dál a abyste vytrvali.
A taky vám řeknou, že jste šikovní a že to zvládnete.
A poté vykročit a vytrvat. Není to cesta pohodlná, ale stojí za to.
Ta cesta, na které budete léčit všechny své bolesti a všechny své rány.
Ta cesta, na které najdete sami sebe a vše, co hledáte... i lásku.