Nenadávejte si. Buďte k sobě laskaví.

Jéžíš, já jsem blbá...já jsem zapomněla!!! Já jsem fakt blbá!!!

Jéžíš , já jsem kretén!  Jéžíš, já jsem úplný hovado! 

To je debil! To je kráva!

Ty vole, viděls to někdy, ty vole?

Znáte to?

Já jsem ...on je... doplňte si dle libosti. Ale vždycky mají ta zvolání negativní nádech. Vždycky jsou o nás nebo o druhých a jsou špatná, srážející nás na kolena. Nás nebo druhé. Udělali jsme něco, za co se trestáme. Sami sebe. Nebo špiníme druhé. Jak k tomu ta stračena, která nám dává mléko, přijde?

Začalo to kdysi dávno...nenápadně a plíživě. Nejdříve jsme se narodili. Malí človíčkové s potřebou lásky. S potřebou milovat a být milován. Potřebovali jsme, aby se nás naši blízcí dotýkali, abychom cítili jejich teplo a doteky.

Abychom cítili jejich srdce a jejich sounáležitost s námi. Abychom cítili jejich lásku. A jak jsme rostli, udělali bychom cokoli, aby to tak zůstalo. Aby nás druzí milovali, abychom cítili tu sounáležitost s nimi. S lidmi okolo nás. Jejich teplo, lásku a podporu.

Někteří z nás měli to štěstí a narodili se do úplných rodin. Někteří z nás měli to štěstí a narodili se i do harmonických rodin. Úplná a harmonická rodina je určitě nádherné místo pro životní start. 

Většina z nás se ale narodila do tohoto světa tátovi a mámě, kteří nepocházeli z harmonických rodin. Kteří měli taky svoje trápení a své mindráky. A neměli kolikrát rádi ani sami sebe.

Místo lásky a spolupráce spolu naši rodiče bojovali. Nebo žili vedle sebe a ne spolu. A rodina tak nemohla být harmonická. Harmonie a láska jsou jako spojené nádoby. Kde je láska, je i harmonie. Kde je lásky málo, je málo i harmonie.

Ale to jsme tehdy my, malí človíčci, nevěděli. Milovali jsme své rodiče a oni byli pro nás vším. Celým světem. A my jsme se jejich prostřednictvím učili poznávat svět a jeho záludnosti. Učili jsme se reagovat na okolí a špatnosti světa podle našich rodičů. A naši rodiče se většinou neměli moc rádi.

Mluvili někdy o sobě špatně. Sami o sobě. O sobě navzájem. O nás mluvili špatně. I o těch druhých mluvili někdy špatně. Nebo zarytě mlčeli. Taky špatně. Zaryté zlověstné mlčení není dobrá cesta a nevede ke štěstí a lásce.

Rostli jsme a poslouchali jsme, co se kolem nás děje. Ošklivá slova nebo zaryté mlčení. To všechno se v nás obtisklo. Naše prostředí, kde jsme vyrůstali. Naše prostředí, kde jsme žili.

Nebylo tam kolikrát teplo, láska a podpora. Ale stejně jsme po nich toužili...po teple, lásce a podpoře.

A pak školka, škola a tak dále...ty hlupáku, ty nemehlo, ty pitomče, jak to můžeš nevědět, jak jsi to mohl udělat... pořád dokola jsme slýchali kolem sebe negace.

Teď už jsme dávno dospělí a svůj život si tvoříme sami. I prostředí, ve kterém se pohybujeme dnes, si tvoříme sami. Líbí se vám?

Poslouchejte někdy, co kolem sebe slyšíte. Je to pěkné? Líbí se vám to? Jste spokojení s tím, co kolem sebe slyšíte? Poslouchám lidi kolem sebe, třeba i  v obchodě nebo na ulici, a je mi kolikrát z toho smutno a úzko.

Z vlastní zkušenosti vím, že když o sobě mluvím špatně, není mi dobře. Z vlastní zkušenosti vím, že když mluvím špatně o druhých, vede se mi stejně. Není mi dobře. :-(

Jak o sobě musí smýšlet ti lidé, ze kterých padají tak strašná slova? Jak jim je? Rozhodně ne dobře. Tak málo lásky kolem nás. Tak málo lásky v nás. Jak z toho ven?

Nezměníme minulost, nezměníme politiky, nezměníme mezinárodní situaci, nezměníme druhé. Nezměníme své partnery. Nezměníme své rodiče. Tohle nikdy nefunguje. 

Můžeme nadávat na život, na ty druhé a na svět do aleluja. Ale nepomůžeme si. Stejně nám nebude dobře. Naopak, bude nám čím dále hůře.

Ale co je báječná zpráva a co funguje dokonale je to, že můžeme změnit sami sebe. 

Můžeme změnit svůj pohled na svět, na sebe sama a svůj slovník. Začněme u sebe. To je to jediné, ale naprosto zásadní, co můžeme udělat pro své dobro. A pro svou lásku. Pro lásku k sobě sama.

Učme se být k sobě milí a laskaví.

Přestaňme si nadávat. Nenadávejme si. NIKDY o sobě nemluvme špatně.

Před několika lety jsem se dostala ke knihám japonského badatele Masaru Emota, který zkoumal vodu a dospěl k zajímavým poznáním. Přečtěte si nějaké jeho knihy a podívejte se na obrázky zmrzlých krystalů vody, které nafotil. Budete překvapení tím, co uvidíte. Krásné krystaly při pozitivních slovech a patvary při negativních slovech.

Možná při brouzdání po internetu narazíte i na názory, které budou označovat práci japonského badatele za nevědeckou a snižovat její vědeckou hodnotu. Nemíním polemizovat s vědeckou obcí o vědecké hodnotě prací pana Masaru Emota.

Ale je naprosto neoddiskutovatelné, pro mě jako laika, že pokud mám hezké myšlenky a používám pěkná slova, je mi hezky. Pokud to dělám obráceně, a používám negativní slova, dobře mi není. Tak jednoduché to je. To víme každý.

A teď si představte, že máme v sobě cca 60 % vody a mluvíme k sobě tak, jak mluvíme. Co se asi děje s naším tělem? Co se děje v nás? Co se děje s naší duší? Co se děje s naším srdcem?

 NAŠE SLOVA. NAŠE MYŠLENKY. 

A teď si představte, že TOHLE JE VĚC, KTEROU OPRAVDU MŮŽEME ZMĚNIT. Přesněji: TOHLE JE JEDINÁ VĚC, KTEROU MŮŽEME ZMĚNIT JEN MY SAMI.

NAŠE SLOVA. NAŠE MYŠLENKY. 

No, není to nádherná příležitost, jak zlepšit svůj život, aniž bychom musela čekat na volby do senátu či parlamentu? Čekat, až to za mě udělají profíci. Až mě udělají šťastnou? Před volbami volají, jak nám zlepší život a zajistí růžovou budoucnost. Rozdají nám pastelky a růže a načepují pivo skoro zadarmo, abychom je volili a byli pak šťastní pod jejich vedením .-).

Funguje vám to? Mně ne. 

Ať je tam Petr nebo Pavel, nebo dokonce Petr i s Pavlem dohromady, musím si nakonec poradit se svým životem sama. Žádnej politickej Petr ani Pavel mě za celý život nespasil a neudělal šťastnou. 

A to volím od svých 18 let a je mi už přes šedesát. Prostě zralá holka :-). 

Ale trvalo mi skoro padesát let, než jsem konečně pochopila, jak jsou mé myšlenka a má slova  naprosto klíčové a  zásadní, pro můj dobrý život.  A pochopila jsem to proto, že žijeme v úžasné době, kdy se otvírají brány poznání a kdo chce, může se dozvědět leccos.  Můžeme tvořit nebo bořit podle své libosti, respektive podle toho, jak myslíme a čemu věříme. 

Už vím, jak je nesmírně vesmírně důležité vědomě a zodpovědně myslet. 

Můžeme vědomě ovlivňovat svoje myšlenky. O sobě i o druhých. Každý z nás je zodpovědný za kvalitu svých myšlenek a toho, co zhmotňuje. 

Protože to, co si myslím, velmi podstatně ovlivňuje kvalitu mého života, nezávisle na tom, jak se potom, během aktuálního volebního období, nahoře zrovna fackují politickej Petr s politickým Pavlem. To já už vůbec nesleduji, protože vím, že mi to nepomůže. Ale trvalo mi  skoro padesát let, než jsem na to přišla:  Petr ani Pavel ani dva v jednom mě nespasí...

Jestli já nebudu bystrá holka? No, jasně, že jo :-).

Všichni vás mohou opustit a nechat napospas. No, že to udělá politickej Petr s politickým Pavlem, a to většinou ihned po volbách, není jistě zas takové překvapení, ale... můžou vás opustit přítel, přítelkyně, děti, kamarádi, šéfové...

Dokonce i ten váš nejmilejší a nejdražší, který vám slíbil a dokonce písemně na úřadě potvrdil, že všechno snese a unese a bude vás milovat na věky věků, vás nakonec neunese a nechá vás napospas vám samotným a vašim černým myšlenkám...

A o to právě jde. Abyste ty černé myšlenky nahradili vzletnými a světlými myšlenkami. :-)

Protože, možná vás překvapím, ale myslím, že nejdůležitějším člověkem ve vašem vlastním životě, jste si konec konců, vy sami. A tak zatímco vás třeba všichni opustili a nechali napospas, tak vy si nikam neutečete. Nikdy.

Pořád musíte být sami se sebou, i když politickej Petr s politickým Pavlem se nahoře nebo v televizi už dávno úspěšně atakují a fackují a zatímco váš drahý na věčný časy a nikdy jinak, to samý, co sliboval vám, teď slibuje jiný drahuně, tak vy zůstáváte sami sobě a nikam si neutečete.

Můžete to být všechno tragédie nebo skvělá zpráva. Je to jen na vás. To je báječná výchozí situace, nemyslíte? Když to vezmete z té pozitivní stránky.

Ale smýšlet o sobě hezky a myslet pozitivně: to je těžká práce . Je to nesmírně těžké, ale učte se to. Dnes a denně máte tisíce skvělých příležitostí, jak to udělat.

Prostě začnete svůj život pomalu přelaďovat směrem k jeho světlým stránkám a vidět a oceňovat na něm to dobré. A co nemůžete ovlivnit, tak to přijměte, odpusťte sobě i druhým, co jste si a přestaňte si nadávat a říkat si, že jste špatní.

A když budete sami k sobě přistupovat hezky a nebudete si nadávat, bude vám osobně čím dále lépe. Protože negativní a zlá slova možná slyšíme všude kolem, ale proč bychom měli ubližovat sami sobě? To je přece pro nás naprosto destruktivní a kontraproduktivní.

A pokud o vás mluví někdo špatně, neberte si to osobně. To přece není o vás. To je o něm. Tím, jak mluvíme a tím, co říkáme o sobě i o druhých, odhalujeme druhým naše nitro. A říkáme tím světu, jak o něm smýšlíme. Jak smýšlíme sami o sobě, o druhých i o světu.

A když budeme k sobě laskaví a milí, budeme se učit mít se rádi, ať se stane cokoli, dokážeme si i odpustit cokoli. A když si dokážeme odpustit a dokážeme jít dál s láskou a vírou, že jsme dobří, i když jsme něco zpackali, bude se nám žít, čím dál lépe.

A nějak samo od sebe se stane, že přestaneme používat negativní slova směrem k sobě. 

Přestaneme si nadávat. 

A tak nějak samo od sebe se stane, že přestaneme nadávat  i druhým a přestaneme je hanit. Už nebudeme mít potřebu je hanit a hodnotit. Vždyť jsou přece jako my.  Báječní a šikovní, i když to zvrzali...ale zítra je taky den, tak to zase dáme do kupy a do pořádku.

Svět je krásné a báječné místo k životu a zázraky se dějí každý den, když na ně věříme. 

Přeji vám krásné podzimní dny a laskavou mysl. :-)